Španělsko - Holeček
Oficiální název: Španělské království (Reino de España)
Hlavní město: Madrid (2 882 860 obyv.)
Rozloha: 505 992 km²
Počet obyvatel: 40 499 791 (2000)
Hustota obyvatel: 80 obyvatel na km²
Etnické složení: Španělé (72%), Katalánci (16%), Galicijci (7%), Baskové (2%)
Úřední jazyk: španělština (na celém území Španělska) + katalánština (Katalánie a Baleárské ostrovy), galicijština (Galicie), valencijština (Valencijský region), baskičtina (Baskicko a některé oblasti Navarry)
Měna: Euro (EUR) - od 1.1.2002
Náboženství: římsko-katolické (83 %)
Státní zřízení: parlamentní monarchie
Hlava státu: král Juan Carlos I (od listopadu 1975)
Předseda vlády: José Luis Rodríguez Zapatero (od roku 2004)
Vládní strana: Španělská socialistická dělnická strana (Partido Socialista Obrero Español - PSOE) - od roku 2004
Správní členění: 17 autonomních regionů + Ceuta a Melilla na území Maroka s vlastním autonomním statutem
Státní znak: Státní znak obsahuje erby historických zemí Kastilie, Leónu, Aragonu, Navarry a Granady. Uprostřed znaku je rodový erb vládnoucí dynastie Bourbonů. Nápis na znaku je Plus ultra
V jižní části země jsou dodnes pozůstatky arabského panství, na severovýchodě žijí Katalánci a oblast kolem Baskického zálivu obývají potomci kmene Iberů - Baskové. Dále kromě původních Španělů, Kastilců, patří do etnického složení Španělska také Galicijci, Romové, Portugalci, Židé a Francouzi. Obyvatelstvo je ve Španělsku nerovnoměrně rozsídleno, protože všechna velká města, kromě Madridu a Zaragozy, leží u pobřeží. Ve vnitrozemí žije zhruba 30 obyvatel na km², a tak je tato část země velmi chudá.
Ve starověku byla tato země známá pod latinským jménem Hispania, podle kmene Ispani. Řecký název Španělska byl Hesperia nebo Iberia, podle řeky Ebro. Současná etymologie původně pochází z baskického slova ezpaňa, což v překladu znamená roh, nebo výběžek.
Národní barvy červená a žlutá jsou odvozeny z národního znaku. Ten provází legenda o králi Karlu I. Holým, který v bitvě u Many smočil své prsty v krvi a otřel je o prázdný štít.
Španělsko je konstituční monarchií, kde vládne dynastie Bourbonů.
Ve Španělsku nemá žádný druh náboženství státní charakter, proto jsou akceptovány všechny druhy vyznání. Stát však udržuje spolupráci s církví katolickou, která mezi obyvatelstvem převládá.
Zhruba 98% španělských věřících jsou katolíci. Země je z hlediska katolické církve rozdělena na 11 arcidiecézí a 54 diecézí.
Španělsko se rozkládá na větší části Pyrenejského poloostrova, ležícího na jihozápadním výběžku Evropy. Svou rozlohou 505 992 km² je čtvrtou největší zemí Evropy (za Ruskem, Ukrajinou a Francií), patří k němu dvě města na severoafrickém pobřeží, Ceuta a Melilla, Baleárské ostrovy ležící na východě, z nichž nejbližší Ibiza je vzdálena od pobřeží (Dénia) necelých 90 km, a Kanárské ostrovy, které se nacházejí v bezprostřední blízkosti afrického pobřeží, více než tisíc kilometrů na jih od Španělska.
Španělsko charakterizuje ohromná rozmanitost krajiny. Smícháte-li hory, pahorkatiny, pouště, polopouště, náhorní plošinu, úrodná údolí podél řek, pobřežní roviny s rozlehlými plážemi, skalnaté pobřeží s malými plážičkami skrývajícími se pod útesy, sopečné a stepní oblasti, mokřiny, hluboká údolí s bujnou vegetací..., dostanete koktejl plný neuvěřitelných kontrastů, barev a odstínů. Vysokohorská oblast je zastoupena Pyrenejemi (Pirineos) na severu s nejvyšší horou Pico de Aneto (3 404 m) a Sierrou Nevadou na jihu s nejvyšší horou Pyrenejského poloostrova Mulhacén (3 482 m). Nejvyšší horou Španělska je však Pico de Teide (3 717 m) na kanárském ostrově Tenerife.
S rozmanitostí krajiny souvisí i klima. Ve vnitrozemí panuje podnebí kontinentální s velkými teplotními rozdíly mezi dnem a nocí i v průběhu roku, východní a jižní pobřeží má klima středomořské s vysokým procentem slunečných dnů, s letními teplotami mezi 23 - 30 °C, kde se o zimě dá hovořit snad jen v lednu a únoru, kdy se zde průměrné teploty pohybují mezi 10 - 15 °C. Toto tzv. suché Španělsko s malým množstvím srážek kontrastuje se severními přímořskými oblastmi, kde prší často, i když v létě přece jen o něco méně.
Španělsko je vyspělý průmyslově-zemědělský stát. Obdělává se 37% území, 14% připadá na louky a pastviny, 33% je zalesněno. Převládá rostlinná výroba se zaměřením na pěstování obilnin (6,6 milionů ha v roce 1998), oliv a vinné révy, největší přínos však zaznamenává pěstování ovoce a zeleniny. Pokud jde o dobytkářství, významná je produkce vepřového masa, mléka, hovězího masa a drůbeže. Bylo vyloveno 1 567 260 tun ryb (1999), z toho 321 143 tun připadlo na vodní kultury (81% slávek jedlých).V průmyslu mají největší význam malé a střední podniky (kromě energetiky), které vykazují v posledních letech nejvyšší nárůst počtu pracovních míst. K důležitým průmyslovým odvětvím patří průmysl automobilový, chemický, strojírenský a potravinářský. V roce 2000 dosáhl vývoz automobilů a strojového vybavení 65,5%. Největší přínos na tvorbě HDP a zaměstnanosti vykazují služby. V roce 2000 přijelo do Španělska 48,5 milionů turistů.Pro Španělsko je charakteristický významný podíl státu na ekonomice, především ve strategických odvětvích. V posledních letech dochází stále častěji k privatizaci. Platí to především pro energetiku, telekomunikace, leteckou dopravu a paliva. Zprivatizováno bylo i bankovnictví.
První umělecké projevy na území dnešního Španělska spadají do prehistorie. Z období paleolitu se dochovalo tzv. jeskynní umění, které vnitřek jeskyně z magicko-náboženských důvodů změnilo v jakési svatyně, na jejichž stěny se malovaly postavy zvířat i lidí, od těch nejjednoduších figur v barvě černé, červené a okrové až po různobarevné výjevy. Vrcholným dílem tohoto období je soubor nástěnných maleb bizonů v jeskyni Altamira u městečka Santillana del Mar v Kantabrii, která je plným právem nazývána sixtinskou kaplí paleolitu.První civilizací, která zásadním způsobem ovlivnila celý poloostrov, byla civilizace římská. Vulgární latina se stala základem dnešní španělštiny. Římané zakládají města, která opevňují hradbami, stavějí silnice, mosty, akvadukty, divadla... Četné římské památky se zachovaly v mnoha městech. Z některých zůstaly jen ruiny, některé se dodneška používají. K těm nejvýznačnějším patří bezpochyby akvadukt v Segovii (Kastilie), amfiteátr v Tarragoně (Katalánie), most přes Tajo v Alcántaře a přes Guadianu v Méridě (Extremadura).
Gotické umění proniklo do Pyrenejský poloostrov z Francie a půdu tu pro něj připravili cisterciáci, na jejichž klášterních stavbách z poloviny 12. století se objevují první gotické prvky. Kromě klášterů však cisterciáci stavějí i rozlehlé katedrály, které mají mnohdy obranný charakter (Avila, Sigüenza). Gotický sloh dosahuje svého vrcholu ve 13. a 14. století stavbami katedrál v Leónu, Burgosu, Toledu, Palmě de Mallorca, Gironě. Největší španělská katerála v Seville je z období pozdní gotiky (15. stol.).
V 16. století sílí vliv italské renesance, který si Španělsko přizpůsobuje k obrazu svému. Říká se mu platereskní (estilo plateresco) a dostal své jméno podle umění stříbrotepců (plateros), které přenesl do architektury. Nejreprezentativnějším příkladem tohoto slohu je průčelí staré univerzitní budovy a Kolej svatého Řehoře ve Valladolidu. Mezi velkými jmény tohoto období se objevují Diego de Siloé, Gil de Hontañón, Alonso de Covarrubias.Jestliže renesance se vyznačuje geometrickou strohostí svých tvarů, nastupující baroko, jímž je vyplněno 17. a první polovina 18. století, je charakterizováno přebujelostí výzdoby. Církev nabývá stále většího majetku a své bohatství staví na odiv ve velkolepých církevních stavbách (kolej La Clerecía v Salamance, jezuitská kolej v Loyole).
V průběhu 18. století s příchodem Bourbonů na španělský trůn pozdní baroko ovlivněné francouzským rokokem uvolňuje místo klasicismu. K významným klasicistním stavbám patří královský palác La Granja nedaleko Segovie, královský palác, brána Alcalá či budova muzea Prado v Madridu. Z architektů té doby vynikali Ventura Rodríguez a Juan de Villanueva. Nejvýznamnější malířskou osobností je bezpochyby Francisco de Goya.
Poslední třetina 19. století odstartovala secesi (ve Španělsku nazýván modernismus). Tento sloh navazující na evropskou secesi se uplatňuje především v Katalánii, kde dosáhl geniální podoby v barcelonských stavbách Antoni Gaudího (nedokončený chrám Sagrada Familia, Güellův park, dům La Pedrera a další). V malířství 20. století stojí na nejvyšším stupni pomyslného žebříčku avantgardního umění Pablo Picasso, následován Salvadorem Dalím a Joanem Miróem. Známými jmény i na mezinárodním poli jsou architekti Ricardo Bofill, Santiago Calatrava či José Luis Sert, malíři a sochaři Antoni Tàpies, Eduardo Chillida...
Španělská kuchyně je barevná a rafinovaná, ale i překvapivě prostá. Je si velmi podobná, ale přitom rozdílná. Používá mnoha stejných surovin, ale jinak je zpracovává. Jiné jsou přísady, jiné jsou kombinace. Na pobřeží převažují ryby a saláty, ve vnitrozemí masité pokrmy a husté polévky, tedy jídla hutná a kalorická, tak jak to vyžadují jiné klimatické podmínky. Ale i tato charakteristika je značně zjednodušená. Nelze totiž hovořit o jedné kuchyni, protože tu vedle sebe existují kuchyně katalánská, baskická, galicijská, kastilská, andaluská a další. Všude je tradiční časté používání česneku a olivového oleje, místo něhož se v některých oblastech používá při přípravě pokrmů spíše sádlo. Nikde nechybí ovoce a zelenina, oblíbené jsou brambory a rajčata. Všude mají svůj "kotlík" tedy vše vařeno v jednom hrnci, jemuž někde říkají puchero, jinde zase olla podrida, caldereta, frite, cocido, caldo, marmitako... Různé jsou však suroviny a různé je i koření, která se k jeho ochucení používají.
Obecně je Španělsko rozděleno do šesti základních oblastí. Pro severní Španělsko až k Pyrenejím jsou charakteristické omáčky, pro Aragon je typické ragú, pro Katalánii ryby, region Valencie a Murcie je oblastí rýže, v jižním Španělsku se vše smaží a v centrálním Španělsku je základem pečení či rožnění.
Býčí slavnosti - Každoročně každé ráno se od 6. do 14. července v hlavním městě Navarry Pamploně vypouštějí do ulic býci, před kterými potom prchá mnoho odvážných chlapců a mužů. Tato tradice souvisí s oslavami svátku sv. Fermína, mýtického římského učedníka, který podle pověsti obrátil na víru město v severní Francii Amiens. Jeho kult přinesla do Navarry francouzská rodina ve 12. století, která politickým sňatkem zaujala místo vládnoucího roku. Dnes je tento francouzský svatý patronem Navarry. Proto každý červenec si většina obyvatel Navarry nasadí červené barety a vyrazí do Pamplony na oslavy. Prchání před býky je nejznámější, nikoliv však jedinou akcí těchto oslav. Nechybí ani tanec, hudba, ohňostroje a mše.
Vodní pumpa -Dávným zvykem španělských žen je chození k vodní pumpě. Vodní pumpa byla a stále je oblíbeným místem, kde se setkávají ženy, vyměňují si nejnovější novinky a klepy při praní prádla. Taková místa srazů hrají důležitou roli v upevňování svazků uvnitř komunity, ale bohužel ne vždy vydrží nápor moderního městského života. Proto se v dnešní době, při existenci rozvinutého turistického ruchu tento zvyk dodržuje převážně na vesnicích a častěji ve vnitrozemí než v přímořských oblastech.
Pověry a zvyklosti - Několik pověr je ještě hluboce zakořeněno: úterý 13. přináší smůlu, žlutá barva je neštěstím pro herce, černám kočkám je třeba se vyhnout, stejně jako další klasické pověry: vysypaná sůl nebo rozbité zrcadlo. Dejte si pozor 28. prosince, „Svatí nevinní“ jsou ekvivalentem našeho 1. dubna. A jestliže budete trávit Silvestra (Noche vieja) se španělskými přáteli, připravte se na polykání 12 zrníček vína, jednoho po druhém, v rytmu dvanácti půlnočních úderů; je to známka toho, že nový rok dobře začne. V Madridu vás možná dovedou na Puerte del Sol: tradice spočívá v polykání zrníček v rytmu úderů velkých hodina za všeobecného objímání.
Ve Španělsku se ročně koná kolem tří tisíc nejrůznějších slavností. Zařadila jsem tohoto kalendáře ty nejznámější, nejoriginálnější, nejkurióznější, zkrátka ty, kterou mohou pro nás být něčím zajímavé. Upozorňuji na to, že termín mnohých slavností je pohyblivý, takže uvedená data jsou pouze přibližná. U jednotlivých slavností uvádím za názvem města či obce provincii a region. Je-li název provincie totožný s názvem města, neuvádíme ho. U vybraných slavností najdete i název v originále.
Španělské svátky odpovídají liturgickému roku. Španělé slaví nejen vánoce a velikonoce, ale oslavují svátky související s jarem a létem, nebo patronem daného místa. Dalšími důvody oslav jsou býčí zápasy, karnevaly a poutě. Nejznámější poutí je Mariánská pouť v Andalusii.
1. leden Nový rok
6. leden Tři králové
17. leden svátek svatého Antonína doprovázený žehnáním domácích zvířat
5. únor svatá Agueda, v Segovii
19. březen svatý Josef, tzv. las Fallas de San José, ve Valencii je pracovní volno, v ulicích se podává horká čokoláda s dyňovými koblihami, celou noc jsou páleny tzv. fallas, papírové figuríny, dosahující výšky 18 metrů, o půlnoci je spálena poslední ze 3 tisíc „fallas“ - gigantická postava Gulivera.
3.duben svátek Svatého kříže, zároveň probíhá i slavnostní korunovace královničky jara
duben Velikonoční svatý týden, Semana Santa, probíhají pašijové hry, procesí s přenosnými oltáři prochází všemi zastaveními křížové cesty, největší oslavy v Seville, Jerezu a Málaze
1. květen Svátek práce
15. květen svatý Isidor, v Madridu
24. červen svátek svatého Jana Křtitele
29. červen svatý Petr, v provincii Cáceres je procesím nesena socha sv. Petra s košem plným ryb přes ruku, z nichž jednu mu vkládají do úst, aby ji snědl, měl žízeň a prosil o vodu. Nepomůže-li to, hází jej do vody celého. Ponořování soch svatých je společným rysem lidových slavností v severním Španělsku
1. červenec oslava dne Nejdražší krve našeho Pána Ježíše Krista, v Denii nedaleko Alicante se konají býčí zápasy na břehu moře
7. červenec svatý Germin, v Pamploně, slavné encierros- býčí zápasy v ulicích měst
16. červenec svátek Panny Marie del Carmen, tzv. la Virgen del Carmen
25. červenec svatý Jakub, týdenní svátek začíná večer 24. července ohňostrojem.
červenec v Denii propuká největší ze slavností, Fiesta Mayor. Během těchto oslav se odvážlivci koupou v moři s mladými býky.
15. srpen Nanebevzetí Panny Marie
11. září katalánský národní svátek
12. říjen státní svátek Španělska při příležitosti výročí objevení Ameriky, země je zaplavena státními vlajkami
1. listopad svátek Všech svatých
6. prosinec Den španělské ústavy
8. prosinec Neposkvrněné početí panny Marie
25./26.prosinec svátky vánoční